#FreeloHackathon 2023: Jak jsme v Krkonoších chytali týmovou vlnu
Protože v Podpalubí přibyli noví programátoři, obchodníci, specialisté na zákaznickou péči a další námořníci, měl letošní #FreeloHackathon především jeden cíl – pořádně se seznámit a utužit vztahy mezi posádkou. Patnáctičlenná flotila se vydala vstříc turistice, sauně, vaření a soutěžím. Práci jsme zcela nevynechali, ale počítače dostaly menší prostor než loni v okolí Šluknova nebo předloni na chorvatských plážích. Jak se nám dařilo v rekordně velkém týmu? Na nic nečekejte a čtěte. Nebo si aspoň prohlédněte obrázky.
Tenkrát poprvé
#FreeloHackathon 2023 zažil mnoho poprvé. Například to, že přípravou byl pověřený jeden člověk – Back Office Kristýna. Měla skutečně napilno, protože zároveň s hackathonem a běžným chodem Podpalubí řešila ještě jeden velký projekt (ale o tom potom).
Kristýna nám s předstihem vzorně dávala do Freela informace a úkoly jako:
- Najít si spolubydlícího do kajuty.
- Vytvořit soutěžní týmy.
- Naplánovat v týmu jedno hlavní jídlo a potřebné suroviny.
- Zabalit si hru, hudební nástroj, pevnou obuv a láhev na vodu.
Cítíte ty škola v přírodě vibes? ?
Monstrózní přípravy přinesly ovoce (a toaleťák)
Kristýna vzala přípravy od podlahy a kromě všeho ostatního zajistila i velký nákup na 4 dny pro 15 lidí včetně surovin na soutěžní pokrmy. Proto den před odjezdem dorazil do Podpalubí kurýr se 40 taškami. Bylo evidentní, že se všechno do jedné lednice nevejde, takže jsme zahájili akci: „adoptuj si jídlo“ a osiřelé jogurty a zeleninu vzali přespat domů.
Pokud se předem někdo domníval, že akci není potřeba tolik chystat, protože „ono se to samo“, tak nejpozději na místě pocítil ke Kristýně vděčnost. Nejen, že jsme měli co jíst, ale měli jsme s sebou i utěrky, jar, tablety do myčky, kapesníky a další nezbytnosti pro přežití v divočině.
Slaďte očekávání
Aby se všem na Hackathonu líbílo, nasdíleli jsme si předem do tabulky svoje představy o programu. Kolik kilometrů chceme ujít, co za hry chceme hrát a tak dále.
Můj plán byl ambiciózní. Spát minimálně 8 hodin denně, aniž bych vstávala pro mléko, pro vodu nebo jako doprovod na záchod. Co myslíte, vyjde to? ?
Zvedáme kotvy (snad)
Velký zádrhel se objevil už týden před odjezdem. Většina řidičů nechává auto doma svým partnerům a malým námořníčkům, takže je aut nedostatek! Jak to vyřešit? Transportér? Vlak se 3 přestupy? Nakonec to ale Kristý všechno propočítá a vypadá to, že se celá posádka do aut poskládá. I s čtyřnohou plavčicí Ajšou.
Konečně nastal Den D. Symbolicky na den dětí odplouváme z Pardubic (Kolína a Prahy) vstříc budování týmu. Cesta směr Rokytnice nad Jizerou probíhala ve všech vozech poklidně. Jediné nástrahy měly podobu pomalu jedoucích traktorů a kladařů v kopci.
Dvě posádky se setkaly kousek před cílovou rovinkou na Shellce – jedna doplňovala zásoby benzínu, druhá zásoby párků v rohlíku. Asi o 20 min později se už setkáváme před chatou Severka, která bude následující dny naším domovem.
Vzdělávací okénko
Hvězda Severka (neboli Polárka) měla v historii jedinečný význam pro námořní navigaci. Jako jediná hvězda na obloze totiž nemění polohu. Ve všech denních dobách a ročních obdobích je přesně na severu, protože se nachází v prodloužení osy rotace Země. Název chaty tak skvěle zapadá do našeho námořnického slangu.
Budujeme základní tábor
V počtu 15 účastníků se samořízené obydlení pokojů zprvu ukazuje jako neúspěšné. Musíme se sejít všichni najednou a pak si konečně rozdělujeme postele dle předem stanovených požadavků.
Když jsme prozkoumali nové obydlí a jeho bezprostřední okolí, vydali jsme se do nedaleké restaurace na oběd. Po něm jsme pokračovali ve volném programu.
Já osobně zvolila odpolední šlofíček v houpačce na zahradě. Doporučuje 10 z 10 introvertních matek.
Odpočatí se vydáváme na plácek před dům zahrát si seznamovací hry. Všichni se zapojují a běhají, i když slunce praží. Vzpomínáme na dětství a hrajeme cukr, káva, limonáda. Pak se vracíme na zahradu, kde herní odpoledne zakončujeme takovou speciální stopovanou. Nechybí v ní běhání, napětí, znalosti, postřeh, taktika a vliv štěstí, které můj tým bohužel neměl. Po tom, co nám na kostce několikrát padla jednička, na celé čáře prohráváme. Nejen proto se přesouváme do kuchyně připravit první soutěžní pokrm.
Soutěž ve vaření
Leitmotivem celého pobytu má být soutěž ve vaření. Účastní se jí 3 týmy, které budou postupně plnit bříška všech účastníků. Geniální způsob, jak odkomunikovat týmu služby v kuchyni!
Zorientovat se ve 40 taškách a 2 zcela cizích kuchyních představuje výzvu, ale my se tužíme. Zhruba za 90 min je na stole.
Po večeři se věnujeme saunování, koupání ve vířivce, popíjení piva a dalším relaxačním činnostem.
Co se dělo po 22. hodině se nedozvíte. Já totiž schovala poznámkový blok a zahájila nerušený osmihodinový spánek. ??
Jak dlouho se smaží hranolky?
Ráno začalo pozvolně všem kromě Karlose a jeho ženy Katy, protože jejich živý budíček, holčička Marlenka, je nastavený na 5:00. Mezi 8. a 9. se postupně scházíme na zahradě, snídáme a začínáme pracovat. Držíme se pospolu, i když druhý tým připravuje své soutěžní jídlo, legendární Chili con Carle s rýží, nachos se sýrem a guacamole jako předkrm.
Odpoledne vyrážíme na vyhlídky. Boj s chůzí do kopce ve svižném tempu střídá boj se strachem z výšek. Nakonec jsme všichni zvítězili sami nad sebou a těšíme se na poslední soutěžní menu – burgery se spoustou příloh včetně domácích hranolek z čerstvých brambor.
Příprava soutěžního pokrmu týmu Mešuge zabrala přes 5 hodin a večeře se kvůli tomu opozdila o 2,5 hodiny. Možná díky obřímu hladu přítomných strávníků si však tým vysloužil vysoké hodnocení za chuťovou stránku (za servis už tak vysoké nebylo).
Nejen chlebem živ je člověk
V sobotu ráno jsme měli na výběr ze dvou variant. Buď se přiblížit do Harrachova autem a navštívit sklárnu, nebo jít do Harrachova skoro 3 hodiny pěšky přes kopce a dorazit až na oběd. Moje babička říká, že člověk nemusí umřít blbej (navíc mě ty kopce po včerejšku děsí), tak jsem v duchu rodinného hesla vyrazila s většinou námořníků autem na exkurzi do sklářské huti.
Odpoledne jsme strávili turistikou k Mumlavskému vodopádu.
Komu jako adrenalinový zážitek nestačila rychlá chůze do prudkého kopce, dorazil se na bobové dráze.
Večer se to opět stáčí k jídlu. Učíme se motat pravé vietnamské závitky, u čehož jsme zapomněli hlídat pravou českou grilovačku.
Užíváme si poslední chvíle se saunou, vířivkou a sudem piva a pomalu se loučíme s úspěšným hackathonem. Tak zase za rok! Díky všem!
Výsledková listina
Po sečtení bodů ze soutěže ve vaření a dalších her byly výsledky následující. První místo s náskokem pouhého jednoho bodu obsadil tým KaBoHaKuMa (s Chilli noc Carle), druhému týmu bohužel srazily vaz pětihodinové hranolky.
|
KaBoHaKuMa | 32 bodů |
|
Mešuge | 31 bodů |
|
Tým č. 1 | 28 bodů |
A co myslíte, splnila jsem si svůj cíl 8 hodin spánku denně? Ano! Bohužel mi k tomu výrazně pomohl sobotní úpal, který mě spolu se zimnicí zahnal do postele ještě před setměním. Takže bacha na to, co si přejete!
ZÁVĚR: Hackathon a 4 ponaučení (aplikovatelné na každý projekt)
- Freelo je nezastupitelné: Dokud jsme byli v kanceláři, byla to pohoda. Na chatě se ale ukázalo, že bez Freela jsme jak bez ruky. Možná příště víc zapojíme mobilní appku.
- Nejdřív řešit primární potřeby: Zpožděná večeře potvrdila, že s prázdným břichem jde všechno hůř. Proto ve Freelu dbáme na to, abychom dobře spali, jedli a pravidelně cvičili.
- S počtem členů roste diverzita: U nás se to ukázalo především na túrách. Zatímco pro někoho je pár kilometrů do kopce totální brnkačka, někdo potřebuje pomalejší tempo. Nakonec jsme to vyřešili komunikací a kompromisem.
- Najít si čas na zábavu: I když celý hackathon byl primárně o relaxu, měli jsme i nějaké priority, které jsme úspěšně zvládli. Avšak část plánovaných teambuildingových aktivit ustoupila volné zábavě. Však ve Freelu dbáme na work-life balance celoročně.
